EXPONÁT ROKU 2017

EXPONÁT ROKU 2017

Friedrich Egermannn 1777 – 1864

Koncem loňského roku se nám podařila zcela mimořádná akvizice, která obohatila naši muzejní sbírku.  Je jí váza z mléčného skla malovaná emaily z okruhu Friedricha Egermanna, datovaná přibližně do let 1815 – 20. Je to téměř symbolické, protože takto kvalitní sklo z období první třetiny 19. století se na trhu objevuje jen velmi zřídka… a protože právě v těchto dnech (5. března) si připomínáme 240. výročí narození Friedricha Egermanna, významného sklářského vynálezce, malíře a obchodníka.

Výběr exponátu roku 2017 byl tedy pro mne jednoznačný. Váza antikizujícího tvaru je na povrchu zušlechtěna tzv. achátováním (mechanickým matováním povrchu). Na výduti je v té době oblíbená malba melancholické krajiny s figurální stafáží. Řemeslná úroveň provedení prozrazuje pečlivého a mimořádně technicky zdatného malíře. Zda jím byl sám Friedrich Egermann nevíme a nepovažujeme to za příliš pravděpodobné (patrně by vázu signoval), ale je jisté, že váza pochází z jeho dílny. Srovnáním s obdobnou vázou z našich sbírek se nabízí např. osoba Rudolfa Schlegela, jednoho z nejtalentovanějších Egermannových žáků. Ačkoli má váza nepůvodní nohu, její význam pro naši muzejní sbírku je obrovský a považujeme za velké štěstí, že se nám podařilo takový exponát koupit. Tímto děkujeme původním majitelům za důvěru, se kterou nám exponát svěřili.

O Friedrichu Egermannovi toho bylo napsáno mnoho. Jeho dobrodružný život, nesmírná cílevědomost a píle, neústupnost a podnikavý duch nás mohou dodnes fascinovat i inspirovat. Jeho úspěchy, především jeho vynálezy a desetitisíce experimentů, které jim předcházely, nás ale nutí i po 153 letech od jeho smrti smeknout a s respektem a obdivem přiznat, že bez Friedricha Egermanna by proslulost novoborského skla byla o mnoho menší.

Mezi nejznámější Egermannovy objevy patří lithyaliny (sklo napodobující drahé kameny) a červená lazura. Náš exponát roku jako by nám ale připomínal zdánlivě nenápadnější, ale neméně významný Egermannův přínos. Když se v 90. letech 18. století vydal s brusičem nožů na vandr do Míšně, možná sám ještě netušil, že ze zkušeností z tamní porcelánky bude těžit po celý zbytek života. Jelikož neprozradil, že se vyučil malířem, nikdo z porcelánky ho nepodezříval, a jemu se podařilo proniknout k mnoha jinak bedlivě střeženým informacím o technice malby, výrobě štětců a vypalování sklářských barev. Po svém návratu si zhotovil po vzoru míšeňských malířů jemné štětce s kuních chloupků (namísto původních jezevčích) a kopírováním posbíraných porcelánových střepů začal pilovat techniku a osvojovat si nové motivy. Velmi brzy slavil úspěch. Po jeho vzoru to samozřejmě začali zkoušet také ostatní malíři. Zjemněním malby na sklo, zdokonalením techniky výpalu a zavedením perleťového (lesklého) a biskvitového (matného) emailu tak významně ovlivnil nejen svou generaci, ale také všechny příští. Od té doby kvalita novoborského malovaného skla stoupala strmě vzhůru a jeho sláva se rozlétla do celého světa…

 

Mgr. Eliška Vavříčková,

Sklářské muzeum Nový Bor