EXPONÁT ROKU 2021

 VÁZA „DŽUNGLE“ – STANISLAV LIBENSKÝ

V letošním roce uplynulo sto let od narození největší osobnosti českého sklářství – Stanislava Libenského (1921-2002). I naše muzeum připomíná toto významné jubileum prostřednictvím Exponátu roku. Váza, které pracovně říkáme „Džungle“, vznikla v novoborské sklářské škole v letech 1946-47 právě podle Libenského návrhu.

Stanislav Libenský, předválečný absolvent českého oddělení novoborské školy, se do školy vrátil v září 1945 už jako učitel kreslení, malby na sklo a dalších předmětů. Stejně jako jeho další spolužáci z Uměleckoprůmyslové školy v Praze (Miluše a René Roubíčkovi, Josef Hospodka atd.) přišel po válce do severočeského pohraničí, aby zde pomohl obnovit sklářský průmysl poznamenaný válkou a odsunem německého obyvatelstva. Mladí čeští výtvarníci sem přinesli nový tvůrčí pohled na sklo jako materiál a s nesmírným entuziasmem začali utvářet výtvarnou i technologickou podobu moderního českého skla.

Libenský, jako vynikající kreslíř, v rámci praktické výuky malby na sklo navrhoval pro studenty dekory, které oni realizovali. Jak dokládá zákresová kniha vzorů z muzejního archivu, vázu „Džungle“ dokonce maloval jeho student Bohumil Čabla – pozdější známý sklářský výtvarník a pedagog. Pestrobarevný dekor exotických zvířat je proveden technikou lineárního leptu a malován transparentními barvami. V naší muzejní sbírce máme celou kolekci podobných váz a mís s nejrůznějšími motivy a velice si jich ceníme. Libenský se při jejich navrhování inspiroval biblickými, antickými, lidovými nebo africkými tématy. Paradoxně bylo jeho malované sklo v odborných kruzích kritizováno a tehdejšímu režimu se nelíbily hlavně ideologicky nežádoucí náboženské motivy. Údajně si svých návrhů ve své době moc necenil ani sám autor. I když později svůj názor prý přehodnotil.

V roce 1954 opustil Stanislav Libenský novoborskou školu i práci výtvarníka v Borském skle a odešel do Železného Brodu, kde začal novou a nejvýznamnější etapu svého života. Zásadní bylo setkání s mladou sklářskou výtvarnicí, jeho budoucí ženou Jaroslavou Brychtovou, která podle jeho kreseb a maleb začala realizovat tzv. tavené plastiky neboli skleněné sochy.

Autorské duo Libenský – Brychtová se stalo celosvětově známým a uznávaným fenoménem. Jsou považováni za průkopníky techniky tavení skla a doslova zakladateli celého „hnutí tavené plastiky“. Společně vytvořili nespočet komorních i monumentálních tavených plastik, které dnes najdeme v nejvýznamnějších muzejních sbírkách po celém světě. Jsou také autory desítek velkých realizací do architektury. Mezi samostatnou tvorbu Libenského patří např. okna v katedrále svatého Víta, skleněná fasáda budovy Nové scény Národního divadla nebo tvorba interiéru vysílače na Ještědu. Svou nezaměnitelnou tvorbou, pedagogickou činností i osobním charismatem ovlivnili několik generací českých sklářských výtvarníků. O své technologické znalosti a dovednosti se podělili i s dalšími tvůrci z celého světa a pomohli tím vytvořit výjimečnou a unikátní mezinárodní sklářskou komunitu.

 

Stanislav Libenský                          Jaromír Špaček a Stanislav Libenský

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

zákresová kniha vzorů z muzejního archivu