- Muzeum
- Výstavy a akce
- Info & služby
- Kontakt
- EXPONÁT ROKU 2023
- Řemeslo a Umění
- PF 2023
- Projekty
- Projekt Cesta skla v česko-polském příhraničí
- Slavnostní otevření TIC a budovy čp. 106
- FESTIWAL SZKLA
- „LABORATORIUM SZKŁA ”
- Cesty tradičních řemesel
- Muzeum damašku a froté Großschönau
- Turistické informační centrum Nový Bor
- Turistické a informační centrum Großschönau
- Oživení česko – polské sklářské tradice
- Krkonošské muzeum Jelení Hora
EXPONÁT ROKU 2022
EXPONÁT ROKU 2022
„ANDĚL“
RENÉ ROUBÍČEK (1922 – 2018)
U příležitosti 100. narozenin sklářského výtvarníka a pedagoga Reného Roubíčka, které by oslavil 23. ledna, představujeme jako exponát roku jedno z děl typických pro jeho poslední tvůrčí období. Objekt „Anděl“ z cyklu „Kovárna andělů“ byl vytvořen technikou hutního tvarování tzv. „z volné ruky“. Vznikl v lindavské sklárně Jiřího Pačinka, který byl Roubíčkovým dvorním sklářem v posledních letech tvorby.
Dílo vzniklo v roce 2012 během XI. Mezinárodního sklářského sympozia Nový Bor. Letos je to zároveň 40 let od prvního ročníku tohoto ojedinělého setkávání sklářských výtvarníků z celého světa. René Roubíček, jako otec českého moderního skla a významná postava světového ateliérového sklářství, byl neodmyslitelnou součástí těchto sympozií.
Během 2. světové války studoval René Roubíček nejdříve Uměleckoprůmyslovou školu u prof. Jaroslava Holečka, poté absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze u prof. Josefa Kaplického. Po studiu působil jako vedoucí oddělení broušeného skla na Odborné škole sklářské v Kamenickém Šenově. V té době také spolupracoval s ateliéry n. p. Umělecké sklo v Novém Boru a externě spolupracoval s Ústředním výtvarným střediskem pro průmysl skla a jemné keramiky a později s Ústavem bytové a oděvní kultury. V 50. a 60. letech byl vedoucím výtvarníkem skláren n. p. Borské sklo. Později nastoupil jako externí pedagog na Akademii výtvarných umění v Praze. Od konce 60. let tvořil jako sklářský výtvarník na volné noze. Jeho stěžejní díla vzdáleně připomínající přírodní náměty zhotovovali sklářští mistři v huti za autorovy přímé asistence. Významné jsou především jeho instalace pro sérii mezinárodních výstav (například EXPO ´58 Brusel, Československé sklo Moskva 1959, EXPO ´67 Montreal, EXPO ´70 Ósaka) pro které navrhl rozměrné objekty ze skla a kovu.
V 90. letech opustil práci na huti a realizuje reliéfy z broušeného a lepeného skla. K práci s hutním sklem se opět vrátil ke konci svého života.
Průkopnický přínos tvorby Reného Roubíčka spočívá v tom, že jako jeden z prvních výtvarníků na světě povýšil sklo na specifický výtvarný materiál a položil tak základy nového uměleckého oboru „ateliérové sklo“. Celý život tvořil a vystavoval se svou ženou Miluší Roubíčkovou, která byla neméně významnou osobností českého sklářství. Stejně jako autorská dvojice Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová patří manželé Roubíčkovi mezi přední světové tvůrce ateliérového skla. A díky nim se české sklo ve 2. polovině 20. století stalo celosvětově obdivovaným a respektovaným pojmem.